Máte rádi sladké? Nebo znáte někoho, kdo má rád sladké? Nebo znáte někoho, kdo zná někoho, kdo má rád sladké…? 🙂 Zkrátka, pokud se, stejně jako já domníváte, že alespoň občas něco dobrého sladkého patří mezi „akceptovatelná pokušení“, pak jste tu správně.
Co bych o sobě mohla napsat?
Když jsem byla malá, tak jsem rozhodně nepatřila mezi žádné žrouty čehokoli, co by obsahovalo cukr. Ale co mě bavilo od mala, byla výtvarná výchova. Pomalované zdi v dětském pokoji byly patrně předzvěstí toho, čím bych se možná mohla jednou živit. Rodiče mne sice moc za tento můj projev ranného umění nepochválili, ale to mě rozhodně neodradilo v tom, abych ve své výtvarné činnosti pokračovala.
A jak šel čas, uvědomila jsem si, že nejen pastelkami se nechá malovat, ale že své pokusy mohu přenést na něco dobrého. Tak začaly vznikat první dezerty a dortíky. První základy jsem dostala doma od maminky, i ona totiž patří mezi rodiče, kteří zastávají pravidlo, že všechny dorty k narozeninám pro rodinu musí vytvořit ona. Ne proto, že by si myslela, že její dorty jsou ty nejlepší na světě (přestože byly a jsou stále vynikající), ale zejména proto, že nechtěla, aby obsahovaly spousty chemikálií a náhražek. Jednoduše je zastáncem kvality, a tohle přesvědčení se jí povedlo přenést i na mě.
Postupně jsem více a více pronikala do tajů cukrářského světa, začala jsem k Vánocům a dalším příležitostem dostávat namísto módních doplňků a elektroniky stále častěji cukrářské pomůcky a tím byl můj profesní směr určen 🙂 Vystudovala jsem obor cukrářka v ISŠ Na Karmeli v Mladé Boleslavi, a během studia jsem se účastnila několika cukrářských soutěží. Jedna z nich byla mezinárodní přehlídka kuchařů a cukrářů Gastro Hradec Králové, kde jsem skončila na druhém místě.
Po dokončení studia jsem začala pracovat v hotelu Paříž v centru Prahy jako cukrářka. Jako první zaměstnání po dokončení školy to byl jistě dobrý start, ale po nějakém čase jsem došla k závěru, že se zde nemám už jak rozvíjet, vzhledem k tomu, že tu nebyl prostor pro osobní iniciativu a kreativní nápady. A uznejte sami, koho by bavilo stále dokola dělat jen několik málo stejných dortů a dezertů, když víte, že toho dokážete mnohem víc. V tu dobu jsem čekala prvního syna a následně odešla na mateřskou dovolenou.
Potom mi to došlo – proč toho nevyužít pro vlastní rozvoj a neosamostatnit se? Začala jsem studovat nové trendy, zkoušela nové postupy, testovala nové recepty. Postupně jsem kuchyni proměnila na výrobnu, koupila velkou troubu a pustila se do pečení pro kamarády a rodinu. Než skončila rodičovská dovolená, čekala jsem druhého syna, a tak jsme se s manželem dohodli, že část domu proměníme v profesionální cukrářskou výrobnu se vším všudy.
Nyní se již třetím rokem plně věnuji této profesi, kde se potvrdilo, že se koníček může stát i zdrojem obživy. A jestli se mi to daří? O tom se můžete přesvědčit v mé fotogalerii.
Pokud Vás moje tvorba, do které se pokouším vkládat mimo kvality také své srdce, oslovila, není nic jednoduššího, než si vybrat ten pro Vás pravý dort, a můžeme se do toho společně pustit 😉
Krásný a sladký den všem,
Kateřina Skořepová
